Poznání sama sebe je to největší poznání

Individuální konzultace, 2012

Absolvovala jsem u Marci individuální sezení v průběhu asi třičtvrtě roku a taky seminář Cesta k vnitřnímu dítěti. Hned asi po dvou nebo třech sezeních jsem o Marci začala tvrdit, že mi ji poslalo samo nebe. Poznání sama sebe je to největší poznání.
Na sezení jsem se vždycky těšila a byla zvědavá, co se zase o sobě dozvím, proto se také termíny sezení zkracovaly a já docházela za Marci častěji a častěji. Chápu že to tak neměl asi každý, ale já vždy odcházela jak motýl.
Vyřadila jsem ze svého slovníku slovo MUSÍM, já si teď přeji, nebo sama chci, ale nemusím vůbec nic. To byl muj problém, všechno jsem musela stihnout, všem se zavděčit, na nikoho nezapomenout, a pak jsem se cítila dotčeně, že mi nikdo nepoděkoval, nebo nezvýšil plat, nebo mi mou vstřícnost neoplatil. Já jsem pořád jen něco musela. Teď dělám věci, protože chci já, a když dělám věci protože je chci já, už nemám tu potřebu, aby mi byl za to někdo vděčný a v práci už jsem nečekala na žádné děkuji, ale řekla jsem si o vyšší plat. Musela jsem být ta dokonalá a když jsem nebyla, nesnášela jsem se za to. Teď už vím že nemusím.
Často jsem bývala nespokojená, naštvaná, protivná, ale nevěděla jsem proč? Za celý den vás někdo vytočí, něco zamrzí, naštve, ale tím že je pořád co dělat, tak si to člověk v sobě potlačí a pak se diví, že neví proč je takový jaký je. Marci mě naučila, jak si přijít na to, co mě trápí a pojmenovat to. A když už to pak víte, mužete s tím pracovat. To je to poznání sama sebe. Čím víc jsem chápala sama sebe, tím víc jsem začala chápat i lidi kolem sebe.
Za Marci jsem přišla s tím, že nemužu otěhotnět. V průběhu při sezeních jsem si odkryla sama sobě, že v práci vždycky ta, která otěhotní je přece ta „špatná“ (odejde, musí se hledat náhrada, pak zase, aby byla pro ní práce když se vrátí) a já přece nemohla být ta špatná, já musela být ta dokonalá a hlavně nebýt na obtíž. Dále jsem už po tom miminku, ačkoliv ještě neexistovalo něco chtěla , měla jsem na něj nároky, aby zalepilo moji samotu, nespokojenost, aby mě udělalo šťastnou. Pochopila jsem, že si to potřebuji vyřešit sama se sebou a nemůžu to žádat po tom mrňouskovi. Pak už jsem si přála miminko, protože ho budu bezmezně milovat bez jakýchkoliv nároků, aby vyřešilo moje problémy. Při posledním sezení, když jsem si sedala do té modré židle, se mě Marci zeptala jestli nejsem těhotná, otázka mě překvapila, řekla jsem že ne. O necelých čtrnáct dní později jsem otěhotněla . V květnu mám termín porodu. 🙂
Za toho třičtvrtě roku jsem se díky Marci toho spoustu naučila – odpouštět sama sobě, nechat věci plynout, mít se ráda – naučila jsem se odpočívat a nevyčítat si to.
Její věty a slova mi zní v uších denně a také z nich denně čerpám.
S velkým díky

Hani