Za posledních pár let, kdy chodím k Marci na regresní terapie a semináře a čtu duchovní literaturu, se můj vztah ke smrti změnil v tom směru, že jsem se začala dívat na odchod člověka s pochopením, že to tak má být přesně v tu chvíli a přesně tím daným způsobem. Věděla jsem však, že se SMRTÍ=KONCEM ŽIVOTA SEBE SAMÉ mám problém. Představa, že bych opustila své blízké a všechno, co miluji, a odešla od nich „někam do prázdna a samoty“ mě stále děsila.
Díky „prožití umírání “ a jeho přijetí během semináře strach vymizel, dokonce se změnil až na pocit těšení se na to, až to přijde, protože žádné prázdno, konec, ani samota mě tam nečeká. Právě naopak…