Milá Marci.
Letí k Tobě slova díků a chvály za to, co děláš, čím se zabýváš. Jestli smím vyjádřit co vnímám, tak za mě to beru jako dar. Dar pomáhat nejenom individuálně, v párech, ale v hlubším smyslu i vlastně celému lidství. Alespoň tak to cítím.
Jsem moc ráda, že jsem si nadělila Tvůj seminář jako dárek. Jsem ještě radši, že jsem ho nadělila SAMA SOBĚ. Díky tomuto nevšednímu zážitku jsem si potvrdila, co a jak cítím a zda je to zdravé a správné a samozřejmě jsem i sama za sebe poznala, kde jsou případné rezervy a co mohu změnit.
Děkuji Bohu, že mám manžela jakého mám, že cítím, že spolu všechno sdílíme a milujeme se tak, jak se milujeme, že budujeme a tvoříme… SPOLU. Jsem vděčná, že jsem se ze slov Peťky dozvěděla, že je naše partnerství pro ni inspirující. Je to dar. A za něj děkovat budu vždycky (není to samozřejmé). A jsem si toho naplno vědoma. Stejně tak jsem si vědoma, že musím zapracovat sama na sobě a nenapodobovat vzor maminky, která vždy a všechno zvládla a na svých bedrech nosila všechnu tu tíhu. Musím se naučit s Jirkou o vše i starosti podělit, umět si říct, s čím potřebuji pomoci, abych pak zoufale nevybouchla, když mám pocit, že se něco hroutí a pro něj to znamená, že mu dodám i pocit té PLATNOSTI, která mu schází. A co se emocí týče nakonec. Věřím, pokud bych si přála více projevených emocí z partnerovy strany, opět musím zapracovat sama na sobě, zjemňovat, zněžňovat, otevírat se SAMA, pak se ještě hlouběji otevře i jeho srdce.
A v neposlední řadě jsem si uvědomila, že všechno, co se děje kolem mě, je neuvěřitelné a má být TAK jak to má BÝT. Svádí nás to dohromady. Má to vše svůj hlubší smysl. Nemůžu v životě spoléhat na to, co oči vidí, ale mohu věřit tomu, co SRDCE cítí. Chci více vnímat srdcem, méně zapojovat mozek, který vše komplikuje a zaplétá. A v souvislosti s druhými lidmi mi to jen pomohlo si upevnit svou myšlenku, že nemůžu a dál nechci dělat jakékoli závěry, soudy vůči komukoli druhému, nemůžu ho znát nikdy tak, abych mohla COKOLI posuzovat. Učím se pořád a snažím se jak můžu. Hledám i na „nepříteli“ to krásné, hledám pochopení pro to, proč tak činí. Pokud někdo ublíží, snažím se odpouštět. Nechci a nebudu se snažit nikdy změnit partnera, maminku, protože tu CESTU si musí najít oni SAMOTNÍ. JÁ MOHU A SMÍM BÝT OSTATNÍM NA CESTĚ POUZE POMOCNÍKEM. Pokud budou chtít, mohu jim podat svou ruku.
PS: Manžel říká, ježkovy zraky, to je esej 🙂
PS2: Mluvím teď za nás oba. Oba děkujeme za to, že jsme se skrze Tebe sešli a po mnoho a mnoha letech měli celý den JEDEN pro DRUHÉHO. Každý si z toho odnášíme to své a NEUVĚŘITELNĚ SI TO VYCHUTNÁVAL.
Děkuje Hanka a Jirka s rodinou ♥
Sdílej s přáteli...