„Poznej kým nejsi,
abys mohl poznat, kým skutečně jsi.“
Narodila jsem se 29.12.1980 ve znamení Kozoroha s ascendentem ve Střelci, z pohledu numerologie jsem životním číslem pět a provází mne téma svobody a kázně. V tarotu jsem spojená s životní kartou Velekněze.
V dětství jsem často přemýšlela nad tím, co je po smrti, kam duše odcházejí a co se s nimi děje. Díky otevřenosti mých rodičů jsem se velice brzy začala zajímat o věci spojené s duchovním světem (bylo mi tehdy 10-11 let). Již jako dítě jsem byla povaha hloubající a ostatní děti se mi velice často svěřovaly se svými trápeními, smutky a bolestmi. V té době jsem se cítila hodně smutná, svázaná a nepochopená tímto světem, byla jsem uzavřené dítě. V nitru jsem měla stále touhu vrátit se tam, odkud jsem přišla a odejít z tohoto nevlídného světa, což se mi málem povedlo, neboť jsem ve svých 13 letech onemocněla zápalem mozkových blan. Svůj život i rodinu jsem vnímala jako omezující, bez pochopení, radosti a lásky.
Doba dospívání pro mne byla nelehká, neboť jsem neměla důvěru v sebe, v to, jak vypadám, jaká jsem a cítila jsem méněcenná. Se svými vrstevníky jsem si nerozuměla, proto jsem si hledala přátelé mezi věkově staršími. Protože jsem si nevěřila, žila jsem v touze dokazovat svou skutečnou hodnotu, a tak jsem na základní i střední škole patřila k výborným studentům. Jelikož jsem se cítila a považovala za málo atraktivní a přitažlivou pro opačné pohlaví, vyhovoval mi spíše sportovní až mužský způsob života. Chodila jsem do juda, nosila krátké vlasy, nikdy bych si neoblékla sukni, uměla jsem se poprat i s kluky apod. Žila jsem v popírání sebe samé, v popírání své přirozenosti a ženskosti, aniž bych si to uvědomovala. Tato má vlastní nerovnocennost se mi promítla také v mém prvním partnerském vztahu, který jsem v té době žila.
Zvratem v mých devatenácti letech bylo onemocnění mého mladšího bratra vážnou psychickou nemocí (schizofrenií), kterou jsem velice těžce prožívala. Zažívala jsem nesmírné obavy a strach o život svůj i život svých bližních, také pocity marnosti, smutku, beznaděje, nejistoty a bezmoci, kdy jsem neuměla bratrovi pomoci. Poprvé jsem si začala uvědomovat hodnotu a nenahraditelnost své vlastní rodiny a blízkých, kterou jsem do té doby považovala za samozřejmost. Rovněž jsem cítila ohromnou nespravedlnost, pocit tíhy života a vnitřního smutku, který se s každou návštěvou mého bratra v psychiatrické léčebně, jen prohluboval, nosila jsem jej jako stín na duši a úplně jsem zapomněla na radost a krásu života.
V době, kdy se můj bratr začal postupně uzdravovat, díky pomoci paní Ernestíny Velechovské, mne velice silně zasáhla tragická smrt mého tatínka, která se mnou silně otřásla a byla zlomem v mém životě (bylo mi tehdy 20 let). S tak náhlou ztrátou jsem se neuměla vyrovnat a pomohl mi až základní seminář Modré alfy „Objevování skrytých schopností“, který vedli manželé Ernestína a Petr Velechovští. Na tomto semináři jsem si začala uvědomovat svůj život z úplně nového pohledu, začala jsem se vracet zpátky k sobě, ke své duši. Byla jsem však stále plná bolesti, smutku, marnosti a výčitek, a proto jsem se rozhodla absolvovat týden regresí s manžely Velechovskými, kde jsem konečně došla k vnitřnímu přijetí smrti svého tatínka a začala jsem se na život dívat zcela novým hlubším pohledem. Pochopila jsem, že život mi stále nabízí svou láskyplnou ruku a je jen na mne samotné, zda se ji chytím a nechám se vést. Dnes si uvědomuji, že smrt tatínka mne přivedla k regresím a regresnímu poznání a ukázala mi směr, kterým se vydat, neboť jsem se od té doby začala o tento způsob terapie zajímat a postupem času se jí, od roku 2003, plně věnovat.
Našla jsem v sobě sílu dělat ve svém životě změny. Odstěhovala jsem se z rodného městečka, našla si práci a bydlení, postavila se na vlastní nohy a dále jezdila na sebevzdělávací a sebepoznávací akce. Pochopila jsem, že pokud se osvobodíme od bolesti, smutku, pocitu viny, marnosti a dalších emocí skrze prožitek, můžeme dojít k hlubokému uvědomění v nás samotných. Právě díky této zkušenosti prožitku, která je neocenitelná a nepřenositelná, máme možnost svůj život proměnit do úplně jiné kvality. Prošla jsem si proměnou jak sebe sama, tak proměnou svého života. Naučila jsem se rozumět sobě samé a životu, vážit si sebe samé a také vážit si hodnoty života, žít lásku k sobě samé a pochopila jsem, že život je láskou. Na této cestě pokorného chápání a poznávání mně již několik let pomáhá Ernestína, jejíž učení, víry, lásky a úcty ke všemu živému je mi cennou inspirací. Setkání s Ernestínou pro mne mělo velký význam na mé cestě a jsem nesmírně vděčná, že se s ní mohu nadále potkávat a spolupracovat.
Na konci roku 2008 jsem se rozhodla odejít ze zaměstnání a opustit jistotu, abych si uvědomila, že jistotu a víru mám sama v sobě. Nyní se plně věnuji práci s lidmi, kteří chtějí pomoci se svými životními problémy, a také sebepoznávacím seminářům, které nabízím.
Poznávání sebe samé pro mne znamená kráčet s důvěrou cestou života a přijímat, učit se a vědomě prožívat, vše co přichází.
Opava 25.08.2009